ROMAFUTURISMO

KNIHOVNA JOSEFA SERINKA

Knihovna romské literatury je kolekcí postupně shromažďovaných děl romských knižních autorů. Naším hlavním zájmem je sbírka evropských autorů, v plánech jsou přesahy do mimoevropských zemí. Součástí knihovny jsou i díla, týkající se emancipace dalších diskriminovaných a utlačovaných etnik, národů a kultur. Příčiny útlaku a nerovnosti nevidíme pouze v rasismu, ale především v
současné sociální a ekonomické situaci. Knihovna je utvářena jako politický akt, není výsledkem romistického odborného zájmu nebo jazykového výzkumu. Knihy vnímáme jako nástroj k promlouvání, jako silnou výpověď “zevnitř” místo pohledu “zvenčí”.Knihovnu vidíme také jako platformu pro setkávání se nad kulturními a politickými tématy, prezentaci autorů a romských osobností, ad. Primárním cílem knihovny je zapojení romských komunit, které by se měly stát hlavním aktérem v diskusi.

 

Společné čtení nedokončeného románu Jožky Jabůrkové a následná debata k tématu levicového feminismu za účasti Ľubici Kobové.

24.11.2019, bistro Střecha, čtení románu od 13 do 19hod

od 19 hod přednáška Ľubici Kobové

Josefa Jabůrková (1896 – 1942) během svého života prošla mnoha zaměstnáními, od dělnice, ošetřovatelky, vychovatelky dětí po novinářku a členku pražského Ústředního zastupitelstva.
Její práce byla nerozlučně spjata s revolučním dělnickým hnutím, kterého byla přímou účastnicí a organizátorkou. Jabůrková jako jedna z předních levicových feministek se stala v roce 1929 redaktorkou časopisu Rozsévačka. Byl to list specificky ženský, přitom však politický, marxisticky zásadový. Vymezoval se vůči časopisům, které prezentovaly liberální feminismus, jako např. Hvězdy, Pražanky, Moravanky atd.
V Rozsévačce v roce 1929 zveřejňuje článek pod názvem: Za stejnou dřinu-nestejný plat, na konci kterého píše:
„…Je třeba, aby všechny pracující ženy se vzbouřily k mohutnému protestu, aby vytyčily všude svůj spravedlivý požadavek: „Za stejnou práci-stejnou mzdu” a vštípily si hluboce do paměti slova nesmrtelné Rozy Luxemburgové:
„Proletářka potřebuje politická práva, protože vykonává tutéž hospodářskou funkci jako muž-proletář. Stejně jako on udržuje stát, stejně se dře pro kapitál, jímž je stejně vyssávána a utlačována. Má tytéž zájmy a vyžaduje k jejich hájení těchže zbraní. Její politické požadavky tkví hluboko ve společenské propasti, dělící třídu vykořisťovaných od třídy vykořisťovatelů – nikoliv v rozporu mezi mužem a ženou, nýbrž v rozporu mezi prací a kapitálem”.

Pro časopis Rozsévačka Jabůrková napsala tři romány a vydala dětskou knížku “Evička v zemi divů” (hlavním záměrem knihy je výchova dětí k proletářskému internacionalismu).

Své romány psala především proto, aby čtenářkám dala takové čtení, které by je zajímalo a zároveň odtrhlo od tehdy velmi rozšířeného čtení limonádových románků, uveřejňovaných ve Hvězdě a ostatních buržoazních ženských týdenících. Tři romány vyšly pod názvem ,,Dítě lásky” (obsahem románu jsou osudy nemanželského dítěte), „Hanko zpívej!“ (děj se odehrává v období první světové války) a “Lásky Marty Tomanové”.

Román „Lásky Marty Tomanové“, který od ledna 1937 byl postupně vydáván v Rozsévačce, je svým dějem zasazen do období ostrých třídních a protiválečných střetnutí dělníků s fabrikanty a rakouskou státní mocí. Vykresluje atmosféru vlasteneckého nadšení při získání státní samostatnosti Československa, ale i hloubku zklamání, když moc převzala místo rakouské česká buržoazie. Hrdinka románu prožívá zklamání v manželství, v němž muž počítá hlavně s dobrou hospodyňkou, a navíc se postupně politicky dostává na druhou stranu barikády. Ukazuje její politické dozrávání, vstup do aktivní veřejné politické práce. Tento román nebyl dokončen, vycházel do té doby, než byla Rozsévačka na podzim roku 1938 zastavena.

Román je částečně autobiografický a byl Jabůrkovou psán pod pseudonymem Ida Ostravská. V jednom rozhovoru autorka odpovídá na otázku: „A teď přiznejte, proč je hrdinka (Marta Tomanová) právě z Ostravy?“ „Ostrava je má stará láska. Vzpomínám si živě na ten labyrint všemožných lidí, hlasů, řečí a nářečí, na město protikladů, milionářů a chudoby, na mramor barů a černá pohoří hald, rudě zářících v noci. A chcete ještě něco slyšet? Nuže i to vám povím. Můj pseudonym Ida Ostravská se také zrodil z Ostravy. „Ida-Strasse”- tak se jmenovala jedna ulice, kterou si živě představuji podnes. Dostala jméno po ženě velkého milionáře. A žili v ní lidé nejchudší. Vždyť i děti na sebe tam pokřikovaly: Ida-bída.“

Autorka románu sama vyrůstala v ulici „Ida–Strasse“ se svou nemocnou mámou,
proto pravděpodobně její hlavní činnost v životě se točila kolem emancipace a snahy o zlepšení sociálně-ekonomické situace žen a dětí především chudé dělnické třídy.
Zastávala se osamělých matek, jejichž situace byla v těch letech skutečně špatná, a vystupovala proti dobročinné činnosti funkcionářek národně socialistické lidové strany, jež nazývala „dámami ze sociálky“. Odmítala žebrotu a milodary pro děti a žádala práci pro jejich rodiče. Měla řečnické schopnosti a svými častými veřejnými vystoupeními na radnici si získala respekt politických protivníků. V roce 1938 navrhla zřídit Masarykův ostrov dětské radosti na Štvanici včetně hřiště, plovárny a divadla. Žádala také vybudování 3 000 levných moderních bytů pro sociálně slabé rodiny a domovy pro služebné s dětmi.

Josefa Jabůrková byla zatčena pražským gestapem hned v prvních dnes nacistické okupace. Po výsleších byla přesunuta do koncentračního tábora Ravensbrück v Německu. V táboře pokračovala v psaní, byla výraznou organizátorkou a iniciátorkou založení ilegální komunistické organizace. V roce 1942 Josefa onemocněla a byla přemístěná do tzv. „bunkru“, kde tragicky zemřela.

Dnes tato protifašistická bojovnice z ideologických důvodů upadla do zapomnění. I přes tragickou smrt Jabůrkové byl její pomník v Praze-Košířích v roce 1992 odstraněn a to bez vědomí autorky sochy Věry Merhautové. Po peripetiích byla socha znovu odhalena v roce 2002, ale na Olšanských hřbitovech.
Nezapomínejme na tuto přední feministku a bojovnici za sociální rovnost a pojďme společně číst nebo jen poslouchat román „Lásky Marty Tomanové“, ve kterém se odkrývá trochu jiná realita meziválečného období Československa, než je všeobecně známo. Ano, román se týká doby, která se nám zdá být velmi vzdálenou, doby před globálním kapitalismem a klimatickou krizí. Ukazuje však perspektivy solidarity a skutečného levicového feministického myšlení, které dnes musíme znovuobjevit.

Akce proběhne za podpory Magistátu hlavního města Prahy

Ke čtení se prosím zapisujte do tabulky zde: https://docs.google.com/document/d/1R0EnGW-_tCQiiXGdlZrG94v-RtlTGKSkkWgARquxcFs/edit?fbclid=IwAR10lLS3Z0ZuW-2QxLvRw2oNwG9WEY4WeobFpupLGUUkBnihHgQ0VUHVTCA

Přednáška a čtení spisovatele Alija Krasnići

Romové z krajin bývalé Jugoslávie mají v historii emancipace romského obyvatelstva jednoznačne prvotní roli, přesto v prostředí Čech a Slovenska je o této historii malé povědomí i v odborných kruzích.
Alija Krasniči je jedním z předních představitelů literatury na území bývalé Jugoslávie, je autorem více než 80 literárních děl v téměř každé literární formě.
Jednou z jeho prací je kniha věnovaná výběru poezie pod názvem Izabrane Pesme (Vybrané písně), která připomíná osobnost Slobodana Berberského (1919-1989). Berberski patřil mezi pionýry jugoslávské inteligence, jugoslávský hrdina, partyzán, spolubojovník Josefa Tita. Kromě toho, že byl významným spisovatelem, stal se také předsedou prvního Světového rómskeho kongresu, který se konal v Orpingtonu poblíž Londýna v roce 1971. Ve stejném roce byla založena Mezinárodní romská unie, která se opět rozhodla pro Berberského jako pro zástupce v roli prezidenta. Jednou z hlavních úloh novozaložené organizace bylo rozšiřování příkladu Jugoslávie jako státu s ukázkovým přístupem k Romům.
Alija Krasiči se na přednášce tuto velmi zajímavou historii pokusí přiblížit a mimo jiné představí svoji tvorbu, která je pro kontext nejen romské historie a současnosti (bez nadsázky) velmi důležitá.

Bližší informace o Alija Krasnići:
https://www.romarchive.eu/en/collection/p/alija-krasnici/

Akce proběhne za podpory Magistátu hlavního města Prahy a tranzit.cz

Zvuková dílna s Kreatonem v Chánově

13.3. a 10.4. / 16:00 – 18:30, Dům romské kultury

KREATON HRACÍ STŮL
“nahraj si svou skladbu”

Martin Tvrdý alias Bonus a Mary C vás zvou k hracímu stolu. Budete si u něj moci vyzkoušet různé moderní elektronické nástroje a nahrát, nazpívat nebo narapovat svojí skladbu.

Hrací stůl je interaktivní hudební instalace a specializovaný workshop pro děti i dospělé se zájmem o hudební tvorbu. Sestava moderního hudebního hardwaru, MIDI kontrolerů, synthezátoru, sampleru, efektových procesorů i jednouché verze Thereminu je propojena s počítačema pracuje s omezenou bankou zvuků a tím pádem má i laik možnost stylem “pokus omyl” brzy vytvořit vlastní skladbu. Vše je naprogramováno tak, aby k sobě jednotlivé zvuky a sekvence ladili. Hrací stůl se dá ale i rozpojit, aby mohli pokročilí zájemci prozkoumat jednotlivé nástroje po svém.
Hrací stůl je zážitkový workshop, který umožňuje pouhou hru s menšími dětmi i detailní zkoumání jednotlivých nástrojů a softwaru Ableton Live, se kterým jsou nástroje propojeny, v případě teenagerů nebo dospělých se zájmem o hudební tvorbu.

Knihovna Romafuturismo mění název a místo!

Knihovna se koncem roku 2018 přestěhovala z Prahy do Chánova (Most).
Název Romafuturismo odkazoval k teorii, která by mohla být pro lidi zbytečně komplikovaná, matoucí nebo moc akademická.
Na zákalde společné dohody s obyvateli Chánova, jsme se rozhodli pro název Knihovna Josefa Serinka.
Znovuotevření knihovny v Chánově proběhne 2.3.2019, podrobnosti a program budeme brzy avizovat.

Edouard Chiline: Sovětské Rusko 20. až 30. let dvacátého století a romská renesance.

přednáška

17.12.2018 18:30

Display, Dittrichova 9, Praha 2

V důsledku revoluce v roce 1917 došlo v Rusku k rozsáhlým změnám, které měly dopad i na životy ruských Romů. Bohužel většina romistů a jiných odborníků, komentujících toho období, omezuje svou pozornost pouze na vznik romského divadla (1930) a překlady některých politických brožur a pamfletů do romštiny. Bylo to skutečně všechno? Neměli bychom být jemnější a přesnější při zpětném pohledu na danou dobu? Dnes, v době sociálních sítí a rychlého sdílení, nám kritické hodnocení nejen historických událostí přijde samozřejmé a snadné. Ale pro nomádské  minority, toulající se po staletí bez jakékoli návaznosti na vlastní dějinný zdroj, to byla vskutku neuvěřitelná událost. Naneštěstí kvůli životním podmínkám, věčnému boji o přežití a v mnoha případech i kvůli chybným předsudkům vůči psanému slovu, Romům chyběly dějiny, které by jim mohli pomoci spojit a upevnit romský národ. Oproti židovskému výrazu „Nikdy nezapomeň” by se jádro romské existence dalo vyjádřit slovy „Nikdy si nepamatuj”.

Vraťme se ale k zpátky k historii „NEP“ – takzvaná „Nová ekonomická politika“,  nastolená v roce 1921, opětovně zavedla prvek kapitalismu. Sovětský stát kontroloval hlavní hospodářská odvětví, jakými byli  těžký průmysl, bankovnictví a doprava, zatímco volný trh vzkvétal v menším měřítku. Soukromé podniky, restaurace, obchody, drobná výroba stejně jako převod některých větších podniků zpátky do rukou soukromníků byly zpět. Rolníkům bylo znovu umožněno pracovat na farmách za předpokladu, že tak učiní v rámci komunitního systému a omezí pracovní sílu na rodinné příslušníky. Zdanění nahradil systém výrobních kvót a stát si ponechal vlastnické právo na půdu.

Vzhledem k tomu, že jednou z ústředních vládních starostí byla obrovská negramotnost obyvatelstva, sovětská vláda spustila vzdělávací kampaň a zahájila reorganizaci systému školství. Vzdělání bylo bezplatné, ale zakládalo se na komunistické ideologii, kombinovalo studium a fyzickou práci. Možná zvláštní z dnešního pohledu, ale neruské národnosti a jiné minority byly pod sovětskou vládou oprávnění ke zřízení vlastních škol, program kterých se neměl rozcházet s oficiální politickou linií. Doktrína propojení komunismu a národnostních kultur měla nečekaně silný obrozenecký efekt. Po roce 1925, kdy sovětská vláda se konečně zdála být stabilizovanou, se země těšila krátkému období,  během kterého minority byly podporovány a nabádány k rozvíjení vlastních osobitých kultur.

Dne 20. února 1928 vydaly noviny Izvěstija vyhlášku VTZIK pod názvem Ústřední výbor všem Romům žijícím na území Ruské federaci, doporučující změnu životního stylu z kočovného na usedlý. Zároveň všechny orgány byly povinny poskytnout Romům pozemky, na jejichž území budou založena zemědělská družstva.

Díky revolučnímu důrazu na obecné mezikulturní propojení a akcentu na vzdělání Romů vznikla v roce 1929 literární skupina Romengro lav (Romské slovo). Mezi jejími členy byli Ivan Rom – Lebeděv, M. Polyakovová, N. Duadorovová, K. Alekseevová, A. Polyakov, G. Lebeděv a mnoho dalších. Cílem skupiny bylo „posílit jazyk a vytvořit romskou literaturu”. Umění, hudba a divadlo zažívaly velké oživení a umělci se těšili obrovské tvůrčí svobodě. První významnou událostí v romském umění se stala premiéra hry Včera a dnes v roce 1931 ve světově prvním romském divadle Romen v Moskvě. Dané divadlo je dnes posledním přeživším útvarem připomínajícím tuto slavnou romskou renesanci a sovětskou snahu o rozvoj romského jazyka a vzdělání. Po pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu se ruští romští intelektuálové z různých skupin snažili o založení romských škol, ale vzhledem k současnému stavu ruského hospodářství a orgánům ztrativším o danou sféru zájem, nebylo toto úsilí zvlášť úspěšné.

Edouard Chiline pochází z romské komunity z Nižného Novgorodu v Rusku. Narodil se v roce 1968, studoval divadelní historii a filmový management na univerzitě při Moskevském uměleckém akademickém divadle. Věnuje se především filmu, kultuře a médiím. Je tvůrcem a vydavatelem Rombiblio, největšího online zdroje romské literatury, dostupného na www.rombiblio.ru. Jeho další projekty se týkají politické ekonomie mezinárodního filmového festivalu a celoevropské kinematografické migrace nadnárodního filmu. Edouard Chiline publikoval v široké škále filmových a mediálních časopisů, jeho výzkum byl financován Nadací Sorose a Nadací Next Page.

Přednáška bude v anglickém jazyce a bude tlumočena do češtiny.

Vstup zdarma

Akce probíhá ve spolupráci tranzit.cz

podpora: Ministerstvo kultury ČR, MČ Praha 2, Magistrát hl. m. Prahy, Agosto Foundation

Kija raťakeri škola Předlice

Historie boje za rovnoprávnost Afroameričanů II.

Druhá z trojice přednášek publicisty a redaktora A2 Matěje Metelce,
která proběhne v místě vystěhovávané ubytovny

Druhá přednáška o zápasu Afroameričanů za svobodu a rovnost bude věnována období od první světové války až po vrchol boje za občanská práva v půlce šedesátých let. Podíváme se na hlavní proud tohoto boje, jak jej zosobňoval Martin Luther King jr., na bojkoty a masové akce vedené zejména na americkém jihu. Těžiště přednášky ale bude v radikálním hnutí na severu, jak se formovalo v prostředí organizace Nation of Islam a zvláštní pozornost věnujeme jedné z nejvýznamnějších postav radikálního černého hnutí vůbec, charismatickému řečníkovi Malcolmu X.

15. červen v 19:00–21:00, Klíšská 53, Ústí nad Labem
Pořádá Na ulici nepůjdeme! a knihovna Romafuturismo

Kija raťakeri škola Předlice

Historie boje za rovnoprávnost Afroameričanů I.

První z trojice přednášek publicisty a redaktora A2 Matěje Metelce,
která proběhne v místě vystěhovávané ubytovny.

Boj za rovnoprávnost Afroameričanů se s plnou silou rozhořel až po druhé světové válce a jeho vítězné bitvy byly svedeny v šedesátých letech dvacátého století. Jeho podobu ale formovaly celé dějiny černochů v Americe počínaje otroctvím. Právě tahle zkušenost byla a dodneška zůstává východiskem pro vztah černé a bílé části Ameriky a pro boj proti rasismu a diskriminaci. První přednáška se proto zaměří na to, jak se černoši vlastně do Ameriky dostali, co je tam čekalo a jak začali po konci otroctví usilovat o rovnoprávnost.

7. červen v 19:00–21:00, Klíšská 53, 400 01 Ústí nad Labem, Česká Republika

Pořádá AMARE Předlice a knihovna Romafuturismo

Knihovna Romafuturismo!

Fotka uživatele Knihovna Romafuturismo.

Zahajujeme provoz Knihovny Romafuturismo! Knihovna v této chvíli čítá několik desítek svazků literatury Romů, o Romech a přidružených publikací s emacipačními tématy v romštině, češtině, slovenštině, ruštině, angličtině, francouzštině a dalších jazycích. V den zahájení budeme do sedmi od rána do sedmi do večera číst výjimečnou knihu Eleny Lackové Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, líčící její dětství ve východoslovenské osadě, perzekuci slovenských Romů za druhé světové války a problematickou komunistickou politiku asimilace, která vsak přinesla mnohým Romům (včetně Eleny) společenský a materiální vzestup, večer zahraje Mary C, přijďte!

Romafuturismus

“NEPRIESTRELNÍ, ten život na nás páli svoje

náboje no dávno viem, že stali sme sa,

NEPRIESTRELNÝMI.

Zažili sme veci, ktoré dodali nám silu, je to moment

keď sme, NEPRIESTRELNÍ.

Nepadáme na kolená, nebojíme sa ničoho lebo my

sme, NEPRIESTRELNÍ. (Nepriestrelní).”

Refrén a slova ze skladby “Nepriestrelní” rappera P.A.T.a si můžeme bohužel přímo spojit s nedávnou tragickou událostí v Chomutově, kde byl z rasistických důvodů zastřelen čtyřiatřicetiletý Rom. Jako abstraktní metafora se tento text může blížit myšlence afrofuturismu, která vznikla v polovině minulého století ale je aktuální i v současné době.
Afrofuturismus popisoval situaci, ve které Afroameričané naleznou spravedlnost až ve vesmírné diaspoře existující mimo planetu Zemi. Vědecká fantastika se tak stala vizí naděje a útěchy před “bílým” útlakem.

1 2

CZECH
ENGLISH ROMANI CZECH