Společné čtení nedokončeného románu Jožky Jabůrkové a následná debata k tématu levicového feminismu za účasti Ľubici Kobové.

24.11.2019, bistro Střecha, čtení románu od 13 do 19hod

od 19 hod přednáška Ľubici Kobové

Josefa Jabůrková (1896 – 1942) během svého života prošla mnoha zaměstnáními, od dělnice, ošetřovatelky, vychovatelky dětí po novinářku a členku pražského Ústředního zastupitelstva.
Její práce byla nerozlučně spjata s revolučním dělnickým hnutím, kterého byla přímou účastnicí a organizátorkou. Jabůrková jako jedna z předních levicových feministek se stala v roce 1929 redaktorkou časopisu Rozsévačka. Byl to list specificky ženský, přitom však politický, marxisticky zásadový. Vymezoval se vůči časopisům, které prezentovaly liberální feminismus, jako např. Hvězdy, Pražanky, Moravanky atd.
V Rozsévačce v roce 1929 zveřejňuje článek pod názvem: Za stejnou dřinu-nestejný plat, na konci kterého píše:
„…Je třeba, aby všechny pracující ženy se vzbouřily k mohutnému protestu, aby vytyčily všude svůj spravedlivý požadavek: „Za stejnou práci-stejnou mzdu” a vštípily si hluboce do paměti slova nesmrtelné Rozy Luxemburgové:
„Proletářka potřebuje politická práva, protože vykonává tutéž hospodářskou funkci jako muž-proletář. Stejně jako on udržuje stát, stejně se dře pro kapitál, jímž je stejně vyssávána a utlačována. Má tytéž zájmy a vyžaduje k jejich hájení těchže zbraní. Její politické požadavky tkví hluboko ve společenské propasti, dělící třídu vykořisťovaných od třídy vykořisťovatelů – nikoliv v rozporu mezi mužem a ženou, nýbrž v rozporu mezi prací a kapitálem”.

Pro časopis Rozsévačka Jabůrková napsala tři romány a vydala dětskou knížku “Evička v zemi divů” (hlavním záměrem knihy je výchova dětí k proletářskému internacionalismu).

Své romány psala především proto, aby čtenářkám dala takové čtení, které by je zajímalo a zároveň odtrhlo od tehdy velmi rozšířeného čtení limonádových románků, uveřejňovaných ve Hvězdě a ostatních buržoazních ženských týdenících. Tři romány vyšly pod názvem ,,Dítě lásky” (obsahem románu jsou osudy nemanželského dítěte), „Hanko zpívej!“ (děj se odehrává v období první světové války) a “Lásky Marty Tomanové”.

Román „Lásky Marty Tomanové“, který od ledna 1937 byl postupně vydáván v Rozsévačce, je svým dějem zasazen do období ostrých třídních a protiválečných střetnutí dělníků s fabrikanty a rakouskou státní mocí. Vykresluje atmosféru vlasteneckého nadšení při získání státní samostatnosti Československa, ale i hloubku zklamání, když moc převzala místo rakouské česká buržoazie. Hrdinka románu prožívá zklamání v manželství, v němž muž počítá hlavně s dobrou hospodyňkou, a navíc se postupně politicky dostává na druhou stranu barikády. Ukazuje její politické dozrávání, vstup do aktivní veřejné politické práce. Tento román nebyl dokončen, vycházel do té doby, než byla Rozsévačka na podzim roku 1938 zastavena.

Román je částečně autobiografický a byl Jabůrkovou psán pod pseudonymem Ida Ostravská. V jednom rozhovoru autorka odpovídá na otázku: „A teď přiznejte, proč je hrdinka (Marta Tomanová) právě z Ostravy?“ „Ostrava je má stará láska. Vzpomínám si živě na ten labyrint všemožných lidí, hlasů, řečí a nářečí, na město protikladů, milionářů a chudoby, na mramor barů a černá pohoří hald, rudě zářících v noci. A chcete ještě něco slyšet? Nuže i to vám povím. Můj pseudonym Ida Ostravská se také zrodil z Ostravy. „Ida-Strasse”- tak se jmenovala jedna ulice, kterou si živě představuji podnes. Dostala jméno po ženě velkého milionáře. A žili v ní lidé nejchudší. Vždyť i děti na sebe tam pokřikovaly: Ida-bída.“

Autorka románu sama vyrůstala v ulici „Ida–Strasse“ se svou nemocnou mámou,
proto pravděpodobně její hlavní činnost v životě se točila kolem emancipace a snahy o zlepšení sociálně-ekonomické situace žen a dětí především chudé dělnické třídy.
Zastávala se osamělých matek, jejichž situace byla v těch letech skutečně špatná, a vystupovala proti dobročinné činnosti funkcionářek národně socialistické lidové strany, jež nazývala „dámami ze sociálky“. Odmítala žebrotu a milodary pro děti a žádala práci pro jejich rodiče. Měla řečnické schopnosti a svými častými veřejnými vystoupeními na radnici si získala respekt politických protivníků. V roce 1938 navrhla zřídit Masarykův ostrov dětské radosti na Štvanici včetně hřiště, plovárny a divadla. Žádala také vybudování 3 000 levných moderních bytů pro sociálně slabé rodiny a domovy pro služebné s dětmi.

Josefa Jabůrková byla zatčena pražským gestapem hned v prvních dnes nacistické okupace. Po výsleších byla přesunuta do koncentračního tábora Ravensbrück v Německu. V táboře pokračovala v psaní, byla výraznou organizátorkou a iniciátorkou založení ilegální komunistické organizace. V roce 1942 Josefa onemocněla a byla přemístěná do tzv. „bunkru“, kde tragicky zemřela.

Dnes tato protifašistická bojovnice z ideologických důvodů upadla do zapomnění. I přes tragickou smrt Jabůrkové byl její pomník v Praze-Košířích v roce 1992 odstraněn a to bez vědomí autorky sochy Věry Merhautové. Po peripetiích byla socha znovu odhalena v roce 2002, ale na Olšanských hřbitovech.
Nezapomínejme na tuto přední feministku a bojovnici za sociální rovnost a pojďme společně číst nebo jen poslouchat román „Lásky Marty Tomanové“, ve kterém se odkrývá trochu jiná realita meziválečného období Československa, než je všeobecně známo. Ano, román se týká doby, která se nám zdá být velmi vzdálenou, doby před globálním kapitalismem a klimatickou krizí. Ukazuje však perspektivy solidarity a skutečného levicového feministického myšlení, které dnes musíme znovuobjevit.

Akce proběhne za podpory Magistátu hlavního města Prahy

Ke čtení se prosím zapisujte do tabulky zde: https://docs.google.com/document/d/1R0EnGW-_tCQiiXGdlZrG94v-RtlTGKSkkWgARquxcFs/edit?fbclid=IwAR10lLS3Z0ZuW-2QxLvRw2oNwG9WEY4WeobFpupLGUUkBnihHgQ0VUHVTCA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CZECH
ENGLISH ROMANI CZECH